Štěpána na horách s prarodiči chytlo lyžování a dnes se nám poprvé předvedl. Do dokonalosti má daleko, ale velice se snaží a baví ho to natolik, že se nenechá odradit ani spoustou pádů. Nutíme ho dělat obloučky a jet pomalu. On raději namíří lyže ze svahu a jede šusem. Maminko, když mě to rychleji baví víc.
Nebyla bych to já, abych v okolí lyžovačky nevysbírala keše. Jedna byla až na vrcholku sjezdovky. Sjezdových lyží nemajíc, šlapala jsem ten krpál pěšky. Po kolena ve sněhu. S nerozlučným přítelem, foťákem.
Když mi bylo nejhůř a dechu se nedostávalo, měla jsem dobré alibi pro pauzu. Focení. Pár minut sněhových panoramat, můj dech mě doběhl a mohli jsme dál. Výš.
5 komentářů:
To je teda úúúžoooo fotka!!! Tos házela do sépie? B.
Nenene, to je absolutní originál, bez jediné digiúpravy, bez ořezu, ani sytost barev není zdvižená. Jak jsem cvakla, tak to je. Se mi to nějak vlomilo do foťáku samo :-)
fotka krásná, jen mě vrtá hlavou jak to že je zády ke svahu, jak je to focené? vypadá to že jede do kopce ...
Tak teda odtajním i poslední know how. Ta osoba na svahu byla VELMI zděšená lyžařka začátečnice, která se pokoušela z toho úvodního padáčku na sjezdovce dostat jakkoliv, ale hlavně živá. Takže mi tam nechtě vydržela pózovat asi deset minut a ten její styl není moc stylový :-)
úžasná fotka
Okomentovat