Kam se podívám, tam na mě číhá. Vykukuje zpoza každého rohu a poslední dny se už ani nesnaží schovávat. Drze se mi vysmívá do očí. Tady jsem. Tady taky. A ještě tuhle. Chyť si mě a poper se se mnou!
Práce. Všude samá práce. Lapne a nepustí, zubatá potvora. Nemám proti ní v zásadě námitek, dokáže to být zábavný společník. Ale když se přemnoží, nosí noční děsy.
Uklidit, uvařit, nakoupit. Pracovat pro rodinné centrum. Zabavit děti. Zase pracovat. A znovu uklidit a navařit. Vyprat a vyžehlit. Pracovat pro rodinné centrum. Zabavit děti. Jsem zacyklená v nekonečné smyčce. Honím práci a práce honí mě. Kdo koho dožene dřív? RAF!
1 komentář:
Naprosto dokonale popsáno! Mám úplně stejné pocity a potíže... kdo koho schramstne dřív?? nebyl by nějaký návod, jak natáhnout o pár hodin den, nebo zvýšit výkonnost jedince? ;-)
Okomentovat