Sněhová cukrárna

Nádherný den, kdy byl hřích sedět doma. Zasněžený les za modré oblohy a plného slunce, to je ta pravá zima. Jen ji vymalovat. A vyfotit.

Jenomže bych potřebovala objektiv tak na třista šedesát stupňů. Vlevo, vpravo, přede mnou, za mnou, nahoře v korunách stromů, všude samá krása nesmírná. A já si můžu vybrat jen jediný obdélník. Nebude v něm keř se sněhovou návějí na každé větvičce. Ani starý dub se zlomenou větví. Zavátá lavička. Zafoukaný kmen.

Žádná fotka nezachytí správně můj dojem z dnešní procházky. Nedokázala by to asi ani kamera. Ten pocit nejde tlumočit. Ten se musí prožít. Byla jsem na návštěvě ve sněhové cukrárně.