Srdeční záležitost

Tak jsem dnes ležela na břiše na zaprášeném okapovém chodníčku pod naším kuchyňským oknem a fotila sousedčinu květinovou zahrádku. Kytky jsou moje srdeční záležitost. Zelenina mi na zahrádce udělá radost, ale kytky mě uvedou do extáze.

A když je to ke všemu srdcovka ... jsem lapená. Do vzpomínek na babiččinu zahrádku, kde kvetla srdcovka, zvonky, hledíky a orlíček. Moje dětství. Připadám si pořád mladá, ale přece jen je to už hodně dávno, kdy po babiččině dvoře pobíhala baculka v květované zástěrce s blonďatými obláčky kolem hlavy.

To barevné voňavé kvítí si pamatuju pořád. A když ho někde vidím růst, připadám si hned jako šťastné děcko v babiččině zahrádce. Jak to ty babičky dělají, že z jejich kytek voní laskavost a dýchá něha? Měla bych se zeptat babičky včas. Ať to tajemství nezmizí ze světa.

Mám totiž plán. Až budu babičkou, budu pěstovat srdcovku.