Dala jsem se na hledání pokladů, geocaching. Nějaký můj prapředek musel být zřejmě poněkud divočejší, protože se mnou čas od času cloumají dobrodružné nálady. Můj muž v ten moment přebírá děti a velí: Svítí ti oči, běž!
A tak prolézám skály, křoviny a dutiny stromů a hledám plastové krabičky s poklady. Sama. Já a GPS. Mou touhu po dobrodružství to naplňuje dokonale.
Ale asi jsem té divoké krve nezdědila přespříliš. Někdy se totiž i docela bojím.
1 komentář:
Tý jo, tak to je fakt strašidelný a tajemný. Hezky trefně vyfocený. a našlas?:-).
A Buliku a holky, taky vás to focení do projektu tak chytlo, mě teda jo:-)
Okomentovat