Dnes byl důležitý den pro Cyrila, osmiměsíční poradna. Zajímala mě především jeho váha a v hlavě jsem si vykreslila krásnou fotku. Naše usměvavé sluníčko sedí vzpřímeně na decimálce, jejíž ručičku strhává až na doraz. Všechno bylo poněkud jinak. Cyril byl výjimečně nenaložený, kabonil se na všechny kolem. Vratká, pohybující se váha ho rozkolísávala fyzicky i psychicky. Rafička váhy efektní pozici nadoraz zaujmout též nehodlala.
Bude mi někdo po této fotce věřit, že tohle dítě se téměř nepřetržitě usmívá? Bude mi někdo věřit, že s apetitem dřevorubce spořádá, co potká? Bude mi někdo věřit, že se při pohledu na zapnutou mikrovlnku směje nahlas? Ale jo, bude. Jen mu příště na tu váhu musím podat misku se svačinou.
3 komentáře:
Buli, mně se ta fotka moc líbí, protože je hodně pravá:)))Taková nestrojená. chichi.
A k té včerejší je to sranda, protože já měla v plánu fotku detailu značky, ale protože ty značky jsou celkem obludné, tak zvítězila řada skříněk:)
Buli, to je dobrý:) Já ji teda namyšlenou vůbec neměla, ale prostě jsem rychle(a to hodně, protože vošula se fakt držel jen tak tak fotila:)) A nakonec takové fotky jsou nejlepší. né, že by byla nejhezčí, ale člověku něco řeknou:-)
Jsemm zvědavá na tu tvou:)
Ten nešťastnej výraz, brouček malej, to je poprvé, co ho tak vidím, takže já ti to ostatní určitě věřím!!!:)
Okomentovat