Den studený, šedivý jako olovo a plný deště. V té meteorologické mizérii jsme s Cyrilem zamířili na výlet do vedlejšího města. Měli jsme opět úkol.
Uprostřed nehezké průmyslové zóny stála ošklivá šedá budova. Brána zavřená, ve vrátnici nikdo, zvonek nefunkční. Lilo nám za krk a do kočárku. Vetřeli jsme se zadním vchodem, ale jedna kancelář za druhou, nikde ani noha. Tichý dům duchů.
Až za posledními dveřmi se ozval lidský hlas a my uviděli, kam se dnes všechny barvy světa utekly schovat před deštěm. Sem, do šatů krojovaných panenek.
Uprostřed nehezké průmyslové zóny stála ošklivá šedá budova. Brána zavřená, ve vrátnici nikdo, zvonek nefunkční. Lilo nám za krk a do kočárku. Vetřeli jsme se zadním vchodem, ale jedna kancelář za druhou, nikde ani noha. Tichý dům duchů.
Až za posledními dveřmi se ozval lidský hlas a my uviděli, kam se dnes všechny barvy světa utekly schovat před deštěm. Sem, do šatů krojovaných panenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat