Štěpán byl nejedlík. Dostat do něj oběd v jeho batolecím věku byl boj na třičtvrtě hodiny. Dodnes jídlo nepovažuje za příliš podstatné.
Cyrilka jsem dostala odměnou za ty nervy. Od prvních příkrmů baští jako nezavřený. Po obědě je za pár minut. Jediný křik jsou jeho stížnosti, že krmím pomalu a mám přidat. Sní úplně všechno. Klidně i staré oschlé zbytky ze země.
Hlady rozhodně neumře. Jídlo si už umí najít i sám. Doleze do kuchyně, otevře skříňku. Prohrábne pytlíky, krabičky a sáčky a neomylně vyloví to pravé. Krabici dětských sušenek. Nepřistihnout ho při činu, ani to nezjistím, vysbírá poctivě všechny drobečky. Náš malý Otesánek.
3 komentáře:
:-) to je pěkný:). Tak ať mu chutná i nadále. Na tvoje trable se Štěpánkem si vzpomínám!
To je kouzelnej Otesánek a někoho mi připomíná:))))
Diny
krásné
Okomentovat