Odpoledne jsem seděla u počítače, ponořená do práce na narozeninovém dárku pro tchyni. Zábavu mezitím mým dětem opatřovali jiní. Štěpán byl s babičkou na muzikoterapeutické pohádce, Cyril s tatínkem si hráli v pokojíčku v patře.
Večer jsme se sešli u společné večeře. Muselo mi stačit, že mi o hudební pohádce Štěpán vyprávěl. Určitě mi neřekl všechno. Co dělali Cyril s tátou, můžu jen tušit podle fotografií a dusotu nad hlavou. Na detaily se radši neptám.
Přemýšlím, kdy přijde moment, ve kterém se přelomí čas. Kdy kluci budou trávit své volno sami a po svém a já o tom budu mít jen matné představy a možná kapku obav. Asi je na čase si na to pomalu zvykat.
Žádné komentáře:
Okomentovat