Dopoledne jsem měla nezvykle obě děti, Štěpán nebyl ve školce. Vyrazili jsme ven, Cyril se prospal, Štěpán zabavil. Courali jsme celkem nehezkou cestou, mezi tratí a průmyslovou zónou, polozapomenutý konec města.
Ale přesto jsem nafotila tolik hezkých přírodních záběrů, že vybrat jeden bylo obtížné. Prohrála to vinná réva obtěžkaná hrozny, divoký chmel, růžové růže i žluté květy topinambur. U všech jsem totiž slyšela škemrání: "Maminko, už nefoť, pojď už." Jenom tyhle schody z trávy zaujaly nás oba. "Kam vedou?"
Já ze své výšky viděla jejich pravý cíl, ale Štěpán ne. Stačilo však přidřepnout a pochopila jsem údiv té otázky. Schody vedly rovnou do nebe.
5 komentářů:
Fakt zajímavé schody. A kampak vedou?
A dík za pochvalu fotečky a psaní:))
Buli, tak chci vědět, kam ty schody vedou? :o) Moc povedená fotka.
Chichi, tak přijeďte, já vás tam zavedu a můžete se mrknout ;-)
Moc pěkná fotka i hezky napsaný:) Hele, nemakeruj a prozraď!!!:))
Diny
Nádherná fotka!! Krásný....
Okomentovat