Čmeláčí křehule

Den velkých příprav. Taky pečící pondělí. A švadlenkovský čas. Všechno kvůli jedinému. Zítra je ve školce besídka pro babičky a dědečky. Parádemarš před nadšeným publikem.

Je potřeba upéct něco dobrého na zub. Uzurpuji si právo výběru, ale Štěpánovi nechávám volnou ruku pomocníka. Budou piniové křehule. Křupavé a křehké. Pomáhá veleochotně a též veleužitečně. Křehule voní kuchyní natošup.

Teď ošatit. Zadané téma zní "včelí medvídci". Lustruju tajné zásoby hadříků. Půjde to. Z černého trička obratem udělám čmeláčí pruhovaný obleček. Ještě křídla. Jak se teď hodí schovaný vázací drát z adventního věnce a zbytek zkracované záclony. Moty moty doroboty a čmelák je okřídlen. Tykadla jsou už jen třešnička na dortu. A je to.

Čmeláček může vyletět a předvést se babičkám a dědečkům. Ale trochu křehulí by nám tu teda mohl nechat.