Souboj živlů

Slunečné ráno slibovalo hezký den, kdy jen tak trošku pofukuje. Zpoza okna dejme tomu. Přímé setkání se silným větrem ale příjemné nebylo vůbec.

Naše dopoledne bylo plné pochůzek a přesunů. Z jednoho místa na druhé jsem to vzala cestou nejkratší a bohužel i největrnější. Na hrázi řeky fouká i normálně, natož při dnešním fučáku. Cyrilkovi se poryvy větru lomcující s kočárkem z duše protivily. Plakal bezmocí a vzteky.

Otočila jsem kočárek po větru a dovolila si jen pětiminutovou fotící zastávku. Z líně tekoucí řeky jsme totiž měli rozbouřené moře i s příbojem. Valící se vlny narážely na břeh jedna za druhou a vítr z nich sfukoval bílé napěněné čepičky. Kachny mizely mezi jednotlivými hřebeny vln jako v propasti. Hotový malström.

Divadlo to bylo velezajímavé, ale nehostinné. Na vylepšování fotek nebyl čas ani chuť. Pryč, pryč odtud a honem do opravdového tepla. Březen, za kamna vlezem.