O tématu dne bylo jasno už v sedm hodin ráno při vyhlédnutí z kuchyňského okna. První pohled. Prší. Ach jo. Druhý pohled. Na šnůře právě naše prostěradlo začíná svou třetí čtyřiadvacetihodinovku. Sakra. Manžel pryč a kaskadéra s provokatérem nelze nechat o samotě ani vteřinu.
Poledne. Další pohled z okna. Už neprší. Prostěradlo zmizelo od rána nejenom z mé paměti, ale rovnou i ze šňůry. Krucifix. Sbalím dítě a vybíhám ho hledat, naštěstí není daleko. Je mokré a navrch špinavé. Na šňůru už znovu nepůjde.
Miluju přístroje, které konají práci za mě. Miluju přístroje, které se dají ovládat jednou rukou, zatímco zbylé končetiny ovládají jiné přístroje a současně drží dítě. Miluju svoji sušičku.
4 komentáře:
Já taky! Miluju teda tu svoji, vaši ne. :o)
Já chci taky sušičků!!!!
Pendula
Buliku moc nápaditá fotka a taky moooc moooc miluju :-)
Buli, chápu, ale já momentálně suším u kamen a sušák jde krásně složit na menší rozměr a prádlo je suché za chvíli a dokonce je měkčí, než v tom sychravém počasí venku . Jestli kombinace toho teplého vzduchu vonícího dřevem, to nevím, každopádně dřív mě sušák iritoval, protože překážel, teď má své místo jednou za dva dny přes den u kamen a navečer uklidím, aby nerušil manžela estéta:)))
K nám sušička prostě cestu nenajde, ale kdo jí má rád, nechť je ta láska oboustranná (tím myslím, aby holka moc nezlobila a pěkně fungovala dlouhá léta:)
Diny
Okomentovat