Mělo být dvacet stupňů a jasno. Bylo sotva čtrnáct a sluníčko nikde. Dokonce občas krápalo. Cyril pospával tatínkovi v náručí zimním spánkem. Z rodinné procházky zbylo duo Štěpán a já.
Štěpán si absolutní pozornost jednoho rodiče užívá s potěšením. Za odměnu poslouchá a šlape jak hodinky. Já si užívám, že pro jednou nejsme omezeni tím, kudy projede kočárek. Jdeme na průzkum tajných stezek!
Octli jsme se na cestě, kterou jsem podle vzpomínek nešla skoro dvacet let. Nezměnilo se tam téměř nic. Všechno ospalé, zanedbané, bez pohybu. Ani ti holubi se neráčili zvednout z drátů, ať Štěpán štěbetal sebevíc.
Jediný, kdo měl svobodu, jsme tam byli my.
Žádné komentáře:
Okomentovat