Neměla jsem v úmyslu věnovat se v blogu volbám, nakonec ale převážilo vědomí, že ojedinělou příležitost je třeba využít. Tak dnes, když jsme s manželem volili stylem štafetového běhu od dětí, přece jenom na fotku došlo. I když trochu z povinnosti.
Chodím volit pokaždé, ač politiku sleduju jen orientačně. Zabřednout do propletenců naší politické scény si totiž koleduje o bolehlav, nebo spíš o pěkně zvednutý žaludek. Nicméně právo volit důsledně využívám. Ten, kdo nevolí, nemá právo nadávat. A já si občas na politiky zanadávám s chutí. Víc totiž dělat nejde. Volit, nadávat a zase volit.
Maminko, a to tam budou bojovat mečema? Ptal se Štěpán minulý týden, když jsme šli k volbám celá rodina. Rozesmál nás, ale byl to trpký smích. Kéž by byl volební boj tak dětsky naivně jednoduchý. Ale bohužel nežijeme v pohádce, i když jsme někdy z veletočů politické scény jako V Jiříkově vidění.
Žádné komentáře:
Okomentovat