Boby vs. sáně

Vyzvedli jsme Štěpána ze školky a rovnou cestou hurá na kopeček do lesa bobovat. Sněhu jsou závěje, stmívá se brzo, je potřeba užít si každou minutu nečekaně krásné zimy.

Na kopečku jasně vedly boby nad sáněma. Místní zimy jsou ošemetné jak přízeň jasnovidce. Sníh málokdy leží souvisle. Tudíž sáně nejsou praktické. Ale zrovna dnes by se nám hodily. Cyril zažíval v kočárku terén kros a navíc se musel jen dívat, na boby je malý. Na sáních s ohrádkou by si lebedil a zajezdil.

I když, naše dokonalá zima může být už za týden pasé. A Cyril stejně povyroste a přidá se k bobistům. Na bobech je to větší dobrodružství. Štěpán už to ví. Sáně jsou nuda pro mimina.

Tři králové

Zní to jako laciný výmysl, ale je to holá pravda. První Cyrilovou návštěvou po loňském návratu z porodnice byli Tři králové. Koledníci tříkrálové sbírky. Bylo to krásné překvapení, když dozpívali a já jim přinesla ukázat, komu vlastně přišli přát.

Tenkrát obcházeli o něco málo dřív, než podle kalendáře měli. Zato letos se jich ne a ne dočkat. Tak jsme za nimi museli vyrazit sami. Do muzea, na výstavu betlémů. Málem nám utekla a byla by to věčná škoda. Víc než stovka nádherných betlémů, klasických i moderně pojatých, z nejrůznějších materiálů. A v každém tři králové, poctivě jsme je se Štěpánem hledali.

Tříkrálovým svátkem končí vánoční období. Je na čase odstrojit stromeček, sundat výzdobu a začít se pomalu těšit na jaro. Jen ještě pořád špicuju uši, jestli z ulice nezaslechnu ty opožděné koledníky. Ukázala bych jim, jak miminko za rok vyrostlo.

Sněhové nadělení

Rozepisovala jsem letošní úklidové služby partají a bylo mi to jasné. Jestli začne někdy pořádně sněžit, bude to teď. Máme ode dneška velký úklid okolo domu.

Ještě za šera mě vzbudil typický škrábavý zvuk. Je to tady, ranní ptáčata už odhazují sníh. Bádat, zda to manžel před odchodem do práce stihl, nebo ne, bylo zbytečné. Chodník už byl zase zakrytý bílou peřinou.

Tak jsme se vyhrabali ven s hrablem. Cyrila jsem nesla v krosně. Trochu protestoval a pak z trucu usnul. Štěpán byl naopak nadšený. Ze sněhu i hrabání. Já méně. Jestli takhle bude sněžit celý týden, tak mi hrábne.

Můj brácha

Za čtyři měsíce focení mám na blogu jedinou sourozeneckou fotku kluků a ještě ke všemu zezadu. To je třeba napravit. Nafotit ty dva spolu v klidu přitom vůbec není lehké.

Cyrilova rodinná narozeninová oslava, odložená kvůli Štěpánově nemoci, vyšla na dnešek. Babičky, dědové, prababička, strýcové a tety, bratránci a sestřenky. Suma sumárum, devatenáct lidí v jednom pokoji a to jsme nebyli všichni. Hukot převeliký. Stůl plný jídla.

A hostitelka kmitá jako splašená molekula mezi kuchyní a pokojem. Přinést, odnést, podat, přidat, nandat. Kde by byl čas na focení! Až večer s překvapením objevuji, že manžel fotodokumentátor se celkem činil. I ta sourozenecká se našla.

Zima je tu

Zima je tu s plnou parádou. Sněhu sice není přespříliš, ale na naše kraje tak akorát. A mrzne až praští. Konečně jsme mohli zase na celorodinnou procházku. Vydali jsme se obhlížet bruslaře na slepém rameni řeky.

Ukázalo se, že fotit na sněhu se zrcadlovkou není sranda. Po boji s vyvažováním bílé, optimálním časem, clonou a citlivostí muselo dojít i na korekci expozice. A pak jsem si usmyslela vyfotit hokejisty. Buď byli moc daleko, nebo moc blízko. Bylo jich v záběru málo, nebo až moc. Puk nebyl vidět, nebo mi letěl přímo na objektiv a já zbaběle zdrhla. Chtělo by to režiséra nebo rovnou choreografa.

Prostě moje foto-neumění, sníh a hokej, to nešlo dohromady. Tak jsem šla radši fotit kytky.

Pěší chůze

Štěpán s tatínkem šli pro výsledky odběrů. Dopadlo to výborně. Sláva, můžeme zase začít chodit ven na procházky.

Já šla doktorům předvést své bolavé nožičky. Ortopedický ortel zní ostruhy. Nic moc, ale aspoň vím, proč se mi špatně chodí. Do bot mi přibyly podpatěnky a následovat je budou ortopedické vložky. Snad to pomůže. Rychlá chůze je můj dopravní prostředek. Moje jediné cvičení. A navíc pěšky chodím ráda.

"Levá, pravá, levá pravá,

pěší chůze, ta je zdravá.

Levou pravou, levou pravou,

už jsem prošel celou Prahou."

A odpoledne Cyril usoudil, že je čas, aby šel taky. S rukama nad hlavou, rozkymáceně, s přistáním na zadek, ale ušel pět metrů. A znovu. A zas. Máme doma chodce. Budeme kupovat boty.

Sníh padá na město

Rok 2009 se rozhodl napravovat nepořádky roku minulého zgruntu. Začal s počasím. Na Nový rok jsme se vzbudili do zasněženého mrazivého rána. Konečně to kolem vypadá jako v zimě.

Na novoroční procházku se mnou mohl vyrazit jenom Cyril. Štěpánek se pořád ještě léčí. Kroužili jsme po městě s kočárkem. Nikde ani noha. Ulice prázdné, tiché. Jenom sníh křupe pod nohama a tiše se sype na střechy domů.

Vidět město bez života je opravdu velmi sváteční zážitek. Není to nepříjemné, jen nezvyklé. Stejně jako sníh u nás v nížině. Letos nám ten nový rok začíná jako z partesu.