Jen pro chlapy

I když se to snažím ignorovat, Velikonoce se blíží velmi rychle. Vlastně už jsou skoro tady. Nejvyšší čas pořídit žilu. Tatar. Prostě pomlázku.

Pokud jde o pomlázku, z muže se stává macho. Žilu si budu plést JÁ SÁM. Ani kluci nesmí mít koupenou. A proč taky. Pletení z osmi prutů je hračka. Jen sehnat dobré proutí bývá problém. Už druhý rok ho naštěstí nemusíme řešit.

Jedno předvelikonoční odpoledne je ze školky manufaktura na pomlázky. Zváni jsou kluci a jejich tátové či dědové. Proutí zajištěno. Upleťte si. Nechtíce rušit pánskou pospolitost, jen jsme s Cyrilkem nenápadně nahlídli. Nádherně rušná pracovní atmosféra. Tiše závidím. Ale nemám nárok. Nejsem chlap.

Tak aspoň doma, při doplétání posledních pomlázek, jsem mohla zblízka obdivovat zručné pohyby prstů. Ale plést nesmím, ač to umím. Pomlázka je prostě mužský archetyp.

Zahradníček

Moje máma mi připomněla, že Štěpánek si velmi přeje mít na její zahrádce svůj vlastní záhonek. Prý chce pěstovat mrkve, milion mrkví, aby bylo pro nás všechny a ještě pro kamarádku Klárku.

Budiž zahradníkem. Vtrhli jsme tudíž dnes na babiččinu zahrádku. Štěpán poctivě pomáhal připravit babičce záhonek. Hrábě a motyka jen lítaly vzduchem. A pak konečně dostal kýžený úkol. Osít řádky mrkvovým semínkem.

Jeho záhonek poznáme spolehlivě, i kdyby byla celá zahrádka osetá výhradně mrkví. Bude po všech stránkách originální. Lehce křivě vyměřen a silně chaoticky oset. Cik cak, sem tam, mrkví houf a pak zas nic. I na chodníčku určitě vyrostou. Ale budou to mrkve Štěpánkovy, vlastnoručně zaseté. Pro něj určitě ty nejlepší na světě.

Rodina na výletě

My si prostě nedáme pokoj. Krásný den a co s ním? Na výlet! Cyklistická sezóna je nastartovaná par excellence, kolařů všude jak much. Přidáme se do hejna.

Štěpán ani nepostřehl, že ujel patnáct kilometrů. Rovinka podél vodního kanálu, nová cyklostezka, několik svačinek a když dojde motivace, tak prohlídka plavební komory. Máma má motivaci jasnou. Keška po cestě! A ne jedna.

Cyrilek byl unavený. Čekali jsme, že v sedačce usne. Byli jsme na spící dítě dokonale vybavení. Polštářek pod bradu. Lepící páska na fixování helmy. Nůžky na lepící pásku. Dokonalý management s jedinou, ale tou nejzásadnější výjimkou. Chyběl dudlík. Malá katastrofa. Bez dudlíku se prostě spát nebude! A přece se spalo. Ale příště jede dudlík s námi. Patří taky do rodiny.

Zase v lese

Často si říkáme, že děláme nějak moc věcí najednou. Slýcháme to i od ostatních. Když vy jste tak aktivní! Nevím, nevím. Mojí nejmilovanější aktivitou je už hezkých pár let válení a tvrdý spánek. O mužových příchylnostech mám taky jasno. Číst si doma za pecí, to je jeho. Hlavně nikam nechodit.

Nicméně asi opravdu žijeme v rychlejším tempu. Honí nás děti. V neutuchající snaze uštvat je dřív než ony uštvou nás hledáme zajímavé akce a příležitosti k výletům. Je jich víc než pestrý výběr. Pořád se něco děje.

Dnešní dopoledne jsme zaplnili přírodovědeckou procházkou po lese. Místní ekocentrum, tedy jeden sympatický nadšenec, připravil dětem zajímavý program. Štěpán poznával na obrázcích zvířata, maloval přírodní obrázek bez použití pastelek a stopoval fáborky v lese. Príma den. Jen uvařit jsme nestihli. Nevadí. Holt všechno se opravdu stihnout nedá.

Zrození cyklisty

Nádherné počasí nás vytáhlo na první rodinný cyklovýlet. Natěšení na kolo jsme byli už dlouho. I proto, že šlo o další Cyrilovo "poprvé". Ještě nikdy se nevezl v cyklosedačce, loni v létě byl ještě moc malý.

Nový druh pohybu vzal s ledovým klidem a grácií panovníka na trůnu. To se mi líbí. Takových zajímavých věcí k vidění! Rojení lidu veškerého. Cyklostezka plná kolařů a bruslařů, na hrázi řeky pochodují pejskaři a klušou kondiční běžci, na řece veslice, na poli traktor. Zvlášť ten traktor došel velmi pochvalného hodnocení. Znělo jako pchrffff, přeloženo "kruciš, ten ale jede".

Prozatím jsme logisticky nezvládli přibrat na výlet foťák. Fotilo se tedy až po návratu před domem. Štěpánek si objížděl poslední kolečka před večeří a Cyril zbožně pozoroval velkého bráchu. Vozit se na kole bylo príma, ale tohle, to je teprve něco úžasného! Já bych chtěl taky...

Okřídlené boty

Dnes proběhla Akce Boty. Jedno auto, dvě ženy a tři děti vyrazily do Zlína koupit jarní botičky. Itinerář byl do puntíku dodržen, úspěch byl odměnou. Oba naši kluci i neteř mají nové boty.

V krásném odpoledni by byl hřích boty okamžitě nepokřtít venku. Já šla s foťákem, Štěpánek s kolem. Cyrilkovi ke spokojenosti stačily jeho nové boty. Byla to jeho první opravdová procházka venku. Po pár krocích propadl záchvatu štěstí z pobíhání.

Hýkal nadšením a po chodníku lítal jako urvaný vagon. Nechodil, běhal. Běhal rychle. Hodně rychle. Objevil nový rozměr svého života. Boty mu daly křídla.

Epidemie

Je to epidemie. Šíří se to vzduchem neuvěřitelnou rychlostí. Stačí jeden teplý den a je to všude. Jaro.

Lidé najednou chodí polehku. Travnatý dvůr a hřiště u domu ze dne na den obsadily houfy dětí. Hrají fotbal, jezdí na kole nebo jen tak pobíhají z čiré radosti. Přišlo jaro a už neodejde. Děti to poznají nejlíp.

Jarní nákaza mě nutí fotit každou kytku v okolí. Nejraději bych u každé zakřepčila malý taneček. Jsou tak krásné. Díky focení jsem našla krásu i v neoblíbené zimě. Ale tohle, tohle je prostě MOJE roční období.