I když se to snažím ignorovat, Velikonoce se blíží velmi rychle. Vlastně už jsou skoro tady. Nejvyšší čas pořídit žilu. Tatar. Prostě pomlázku.
Pokud jde o pomlázku, z muže se stává macho. Žilu si budu plést JÁ SÁM. Ani kluci nesmí mít koupenou. A proč taky. Pletení z osmi prutů je hračka. Jen sehnat dobré proutí bývá problém. Už druhý rok ho naštěstí nemusíme řešit.
Jedno předvelikonoční odpoledne je ze školky manufaktura na pomlázky. Zváni jsou kluci a jejich tátové či dědové. Proutí zajištěno. Upleťte si. Nechtíce rušit pánskou pospolitost, jen jsme s Cyrilkem nenápadně nahlídli. Nádherně rušná pracovní atmosféra. Tiše závidím. Ale nemám nárok. Nejsem chlap.
Tak aspoň doma, při doplétání posledních pomlázek, jsem mohla zblízka obdivovat zručné pohyby prstů. Ale plést nesmím, ač to umím. Pomlázka je prostě mužský archetyp.
Žádné komentáře:
Okomentovat