Kolem koukolem

Muž má plné ruce práce. Vrací plnými hrstmi starostlivou péči, kterou dostal v březnu v Belgii. Teď je hostitelem on. Zabavit šedesát studentů dvou národností je celkem fuška. Zabavit je zábavně je fuška vyčerpávající.

Ale když se dílo podaří tak, jako dnešní cyklovýlet, je to příjemně naplňující pocit. Patnáctikilometrová trasa pro studenty, padesátka pro dospělé. Dobrovolnosti se meze nekladou, ale neděláme si naděje. Možná s námi dál do hor pojede jeden, dva studenti. Kupodivu nás na zbytku trasy doprovázel dvacetičlenný houf cyklistů. Udýchaní z kopců, zpocení ze sluníčka, ale nadšení a šťastní. Bezvadné děcka, naše i cizí.

Je radost pohybovat se vlastní silou rozkvetlou jarní krajinou. Pocit intenzivní až do morku kostí. Mohly tu být desítky kýčovitě krásných fotografií. Kolem trasy se míhal jeden nádherný přírodní výjev za druhým. Muž měl moji plnou důvěru pro organizaci a velení výletu. Muž měl ovšem v batohu i foťák. Muž jel první a rychle. Dnes byl šéf. Dnes nebyl fotograf. A já na chvostu výpravy mohla fotit leda tak jen očima. Jen na první zastávce, ještě před horami, jsem našla příležitost procvičovat fotoum.

Nevadí. Dnes jsme prožívali. Dokumentovat budeme příště.