Kolo - víno - keš

Na podzim jsme s mužem vinařské cyklostezky zavírali, na jaře je třeba je řádně otevřít. Tuhle akci si ujít nenecháme. Zvlášť když to znamená opušťák od dětí. Čas od času je hezké se navzájem slyšet bez ohlušující zvukové kulisy dětského halekání .

Sice tiše sníme o bezdětném dospávacím víkendu, ale to zas někdy jindy. Je jaro, je krásně, je čas na outdoorové aktivity. Takový vinný košt na kolech, řekněme. To je adrenalin. Trefíme, potrefeni usměvavou špičkou, na tu správnou cestu k dalšímu vinnému sklípku? Mapa a skupiny stejně usměvavých cyklistů jsou zárukou. Všichni mají stejný cíl. Na kole skrz vinohrady.

Kolikrát jsem naplnila koštovku, houpající se mi v plátěné vyšívané kapsičce na krku, radši nepočítám. Jedna byla lepší než druhá. A zlatým hřebem (krom vína Pálava) se stal odlov velmi zapeklité mystery keše. Její šifru jsem po několika měsících zlomila noc předem. Je přece někde po cestě. Byla!

Takže shrnuto. Padesát kilometrů, koštovek nepočítaně a jedna keš. Kolo - víno - keš. Tajemství mé dnešní blaženosti.