Tátu jsme naposled viděli v šest ráno. Je deset večer pryč a stále jsme doma sami. Nedá se svítit, povinnosti k hostům si holt žádají celého muže. Na domácí povinnosti zbývá celá žena. Já. A moji kluci.
Šetřili mě nebývale vzorným chováním. Vůbec se nervali, příliš se netahali o hračky, moc nekřičeli, téměř poslouchali. Zvládli jsme ve třech absolvovat i Štěpánkovo plavání, poprvé s oběma dětmi. Všechno odsýpalo hladce. Únava nás dohnala až večer, nejvíc toho nejmenšího.
Cyril v postýlce jen odevzdaně ležel, kňoural a mžoural. Maminko, už chci spát. Byl to dlouhý den. Už schovej ten foťák a zhasni.
A já si až u počítače nad fotkou vzpomněla, že když mi ho poprvé dali do náruče, díval se na mě také jen jedním okem. Moje unavené miminko.
Žádné komentáře:
Okomentovat