Nějak to mělo být všechno jinak. Chtěla jsem využít jedné z výhod vysokoprocentní mužské domácnosti. Poslat kluky na šlahačku a užít si ojedinělé chvíle samoty. Na kole, nejlíp. Sama. Nanejvýš s foťákem.
Člověk míní, bacily mění. Štěpánek v noci žhnul horečkou. Ráno odjeli šlahat jenom dva chlapi ze tří. Manžel a Cyril. Já místo cyklistiky četla marodovi pohádky, hladila, utěšovala.
Naši dva velikonoční velvyslanci přivezli nálož sladkostí. Štěpána pustila horečka a jásal nad vyšlahanými dobrotami. Nálada se citelně pozvedla. Čokoláda je univerzální lék.
A na to moje kolo nakonec taky došlo. Bez foťáku, zato s mámou. Nečekaně hezký podvečerní výlet.
Všechno mělo být jinak. A nakonec to všechno bylo jinak. Aneb cestami alternativní reality k plánovaným cílům.
A protože dnes všechno bylo jinak, autorem blogové fotky je můj muž. Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat