Někdy bych ty svoje malé poklady potřebovala spíš zakopat. A hodně hluboko. Dopolední setrvalé domácí dohadování a pošťuchování kvůli tomu, kdo komu chtě nebo nechtě shodil jakou legostavbu, mě nervově vyčerpaly. A to Cyril zatím ještě nemluví!
Odpoledne jsme raději šli na písek. Vize šťastné koexistence sourozenců na jednom písečku ovšem vzala rychle za své. Nebudou si hrát každý sám a nebudou si hrát spolu. Štěpán vykope jámu. Cyril mu do ní vleze. Štěpán řve, že ho tam nechce. Štěpán smykem odtáhne Cyrila z jámy. Cyril se tam s úsměvem vrátí. Štěpán řve. Opět vleče bratra pískem za lígr pryč, opět marně.
Matka se vloží do akce, batoleti vykope jinou jámu. Cyril ji přehlídne jak Hradčana a jde se opět uvelebit do té Štěpánovy. Je totiž lepší, protože je bráchova. A brácha tak krásně ječí!
Aspoň na fotce, když už ne v reálu, to vypadá, že při kopání tunelu do Austrálie spokojeně spolupracovali. Blahodárná iluze.
2 komentáře:
Příště zkus po vložení Cyrilka, ječet stejně jak Štěpka a třeba to zafunguje. Nee se tu potutelně směji, ale u nás je to horší, neb podobný souboje jsou mezi Jojaty, specielně Joly musí neustále odstrkovat Joníka z jeho vydobité pozice kdekoliv, a kdyby jsi viděla ten její pohled, když on začne ječet :-)
nádherná fotka a co se pokladů našich týče věř že je to asi u všech stejné ale i přes zlobení hádky rvačky atddd bychom je nedali za nic na světě
Okomentovat