Paparazzi

Jakmile se dostanu s foťákem do plenéru, ztrácím veškeré skrupule. Lezu do cizích zahrad, přeskakuju ploty, courám se po soukromých pozemcích. Vše pro dobrý záběr krajiny. Být to za oceánem, už by mi nejspíš vyprášili kožich brokovnicí, v lepším případě.

U nás doma naštěstí panují jiné poměry. Stačí se usmát, mávnout foťákem, poděkovat. A pochválit. Máte to tu pěkné. A myslím to upřímně. Jinak bych tam přeci nelezla.

Dnes, při rychlé stíhací cyklojízdě pro jednu nedalekou keš, mě v rozletu zarazil rozkvetlý ovocný sad. Brzdy zaskřípěly, kolo letělo do škarpy a já do sadu. Plot tam tentokrát nebyl. Majitel taky ne. Takže mám na svědomí opět další delikty. Narušení soukromého vlastnictví. Krádež duševního bohatství. A ilegální pořizování padělků. Fotka se totiž s originálem nemůže rovnat.

A rovnou říkám, že příště půjdu zas. Jo jo, fotografování je vášeň bezuzdná.