Z jedné vody načisto

Asi byla neděle. Nestihla jsem to příliš postřehnout. Už druhý den sedím u počítače a stříhám video. Včera jsem se učila, dnes snad už doopravdy tvořím. Ukázky sestav z různých pohybových kurzů rodinného centra. Hlavně aerobic, ale třeba i zumbu.

Baví mě to, i když slyšet popadesáté dokola Zapomněla vážení, na jahody mražený, to je pro silné nátury, jakkoliv jsou děti coby tancující jahůdky k nakousnutí. Jsem v práci tak ponořená, že zapomínám na všechno. Na to, že máme opět úklid v domě i na blogovou fotku.

Ale vzpomenu si včas. Úklid chodeb je příjemná rozcvička těla a pátrání po dnešním zajímavém fotomotivu zase trochu protáhne mozkové závity. Nejlíp všechno spláchnout najednou. Z jedné vody načisto. Prostě kouknu a vidím. Cvak.

Den s modrým majákem

Už několikátý rok po sobě si v tento čas nenecháváme ujít Den s modrým majákem. Náměstí plné policejních, hasičských a záchranářských vozů, ráj zejména pro kluky. Však jich tu jsou stovky.

Ochotní policisté sejmou otisky prstů, předvedou pyrotechnického robota, dětem dovolí vyzkoušet úžasnou policejní motorku. I se sirénou a majákem. Dospělé posadí do trenažéru simulujícího chování auta při nehodě. Záchranáři v sanitce změří tlak a ukáží všechny lékařské přístroje. Hasiči dají dětem v plen svá auta i lodě. Jsme tu pro vás, dívejte se a ptejte.

A bonbónek na závěr, živé ukázky zásahů. Policejní psi stíhají pachatele, koně vytlačují dav. Na náměstí se střílí, zatýká a k vidění je i automobilová honička. Letos u Štěpána vyhráli hasiči. Aby ne, když doopravdy zapálili auto a pak ho efektně uhasili bílou pěnou. Nejenom děti měly oči navrch hlavy.

Z takové akce jdu domů s úctou a obdivem. Hrdinové naší doby. To je bez diskuse.

Zakletý zámek

Poněkud zakletý den. Může za to mobil. Heslo, kterým je zamčená klávesnice, přestal mírnix týrnix považovat za platné. Heslo je chybné, opakujte akci. Vydržela jsem opakovat hodně dlouho. Není zbytí, bez hesla si nezavolám. Leda tak z okna pár nadávek na trucovitý mobil.

Jdu k odborníkům. Odborník vezme do ruky mobil, vyťuká heslo a klávesnice je odemknutá. Jsem typicky za blbou blondýnu. Ale já se nedám. Moment, počkáme, až se zase zamkne a zkusíme to znovu. Mobil mě podržel, nejsem blbá blondýna, napodruhé odemknout nejde. Napotřetí ani napodvacáté taky ne. Odborník je v koncích. Kupte si nový mobil. To víš, že jo, frajere.

Bublám bezmocným vztekem. Ventiluju ho všemi směry. Muž bere kluky a prchá ven. Jdu taky, na kolo. Rychlá projížďka nepomohla. Mně ani mobilu. Heslo je chybné, opakujte akci. Sakra. Zakletý zámek Šípkové Růženky by byl přístupnější. Tam na prokletí stačil meč a odvážný princ.

Ale kde já je mám vzít v jednadvacátém století dokonalé techniky?!

Jdeme na zmrzlinu

Včera jsem Štěpánkovi ve slabé chvilce slíbila návštěvu cukrárny. Když nebude pršet. Když nebude zlobit. Když, když, když.

Nezlobil a nepršelo. Jdeme na zmrzlinu! I když letní počasí je zrovna na dovolené, je chladněji a fouká. Ale sliby se musí plnit. Štěpánek si důležitě vybral co nejbarevnější kopeček zmrzliny. Cyril má smůlu, do jeho jídelníčku zmrzlina zatím nesmí. Dostal aspoň prázdný kornoutek. My s mužem sušíme hubu a šanujeme rodinný rozpočet i svůj kalorický příjem.

To by jeden neřekl, co jeden kopeček zmrzliny a dva kornoutky udělají radosti. Děti si lebedí v parku, jeden líže, druhý hryže. Ke spokojenosti jim nic nechybí. Mně jo, dnešní fotka. A kolemjdoucí museli usoudit, že mužoví chybí nějaké to kolečko v hlavě. Hrát si v parku na přerostlého hopkajícího zajíčka není totiž k vidění moc často. Ale kluci se smáli. Fotka bude! Hop, hop, hop.

Vodovodní loterie

Vodááááá. Teplá vodááááá. Jako agent s teplou vodou bych se neuživila. Tak dělám aspoň agenta se studenou. V domě jsem pověřená odečítat stavy bytových vodoměrů.

Dnes přišli z vodáren zapsat spotřebu vody v domě za uplynulý kvartál. Což je pro mě signál oběhnout všechny byty a zjistit, kolik komu naměřil jeho vodoměr. A pak čísla sečíst, doufajíc, že celkové výsledky se budou rovnat.

Můžu si vsadit, že nebudou. Záhady se dějí neustále. Občas se kubíky vody vypařují neznámo kam. Jindy je naopak zřejmě vyrábíme, neboť lidé spotřebují víc vody, než se naměřilo. Na anomálie nemá vliv ani výměna vodoměrů. A tak pokaždé s napětím čekám, jak to dopadne. Naše malá vodovodní loterie má jen jedinou sázku na jistotu. Voda bude každý rok dražší a dražší.

Poprvé

Ve svém věku bych určité věci už měla mít za sebou. Doháním, co se dá. Dnes mi přibyla dvě nová poprvé. Sice poněkud na stará kolena, ale i to se počítá.

Poprvé jsem sama za volantem odřídila víc než sto kilometrů za den. Bavilo mě to a Štěpána vzadu v sedačce kupodivu také. Co víc, dojeli jsme bezpečně a bez zakufrování!

Trefili jsme tam, kde mě čekala další premiéra. Poprvé v horolezeckém postroji, poprvé na laně. Když už, tak už! Cílem je originální keška, uložená patnáct metrů vysoko na obrovském buku. Při pohledu zdola člověku tuhne šíje a úsměv na rtech. To nedám.

Kamarádi mi důvěřují víc. Pojď, jsi na řadě. Tak jsem šla. A sice s respektem a pomalu, ale dokázala jsem to. Byla jsem TAM!

S úsměvem idiota koukám nevěřícně na fotky. Nelžou. Budu tomu muset uvěřit. Opravdu se to stalo. Poprvé. A rozhodně ne naposledy!

Polovina

Den dětí, dobře. Ale já dnes myslím na něco jiného. Patříme s mužem k sobě už osmnáct let. Přesně stejně dlouhý čas trvalo, než jsme se našli. Váhy jsou na chvíli v rovnováze mezi polovinami života. Zítra se nachýlí na jednu stranu.

Odteď už spolu budeme déle než bez sebe. Víc nocí s ním po boku než doma v dětském pokoji. Víc kroků vedle něj než s mámou za ruku. Víc polibků a slz, víc vzteku a vášně a něžných pohlazení. Patříme si. Je polovinou mého života. Bez něj nejsem celá.

Rychle to uteklo. Člověk by se chtěl občas vrátit do dětství a musí z role vzpomínek napřed odmotat už tak veliký kus dospělosti. A nezahodit ani den, bylo by jich škoda.

Začínali jsme spolu ve dvou. Vlastně ne, napřed jsem byla sama. Být sám je silné. Být ve dvou je opojné. Být ve třech je něžné. Být ve čtyřech je štěstí samo.

Krásná polovina života. I kdepak polovina. Jsme stále na začátku. Pořád na nás něco krásného ještě čeká.