Polovina

Den dětí, dobře. Ale já dnes myslím na něco jiného. Patříme s mužem k sobě už osmnáct let. Přesně stejně dlouhý čas trvalo, než jsme se našli. Váhy jsou na chvíli v rovnováze mezi polovinami života. Zítra se nachýlí na jednu stranu.

Odteď už spolu budeme déle než bez sebe. Víc nocí s ním po boku než doma v dětském pokoji. Víc kroků vedle něj než s mámou za ruku. Víc polibků a slz, víc vzteku a vášně a něžných pohlazení. Patříme si. Je polovinou mého života. Bez něj nejsem celá.

Rychle to uteklo. Člověk by se chtěl občas vrátit do dětství a musí z role vzpomínek napřed odmotat už tak veliký kus dospělosti. A nezahodit ani den, bylo by jich škoda.

Začínali jsme spolu ve dvou. Vlastně ne, napřed jsem byla sama. Být sám je silné. Být ve dvou je opojné. Být ve třech je něžné. Být ve čtyřech je štěstí samo.

Krásná polovina života. I kdepak polovina. Jsme stále na začátku. Pořád na nás něco krásného ještě čeká.