Cyril dorostl do krtčího věku. Dívám se do Štěpánkova deníčku a i on zahořel v roce a půl pro krtka a jeho kalhotky. Asi je to součást genetické výbavy českých dětí. Krtkem jsme odkojení všichni.
Cyril nemluví, ale říct si dokáže o všechno. Napřed vyleze do křesla naproti počítači, s rozkoší se tam uvelebí a chvíli čeká. Pak mu dojde, že tahle akce nestačí, sleze a donese mi DVD ovladač. Připomíná telegrafní semafor, jeho ruka lítá mezi policí s filmy a monitorem. Eee e ee ee, kkkkkk. Maminko, pusť mi krtečka.
Pustím a nesleduju příběh, ale Cyrila. Absolutním soustředěním by nezahanbil astronauty před startem. Z přemýšlivé grimasy najednou vybuchne smíchem. Krtkovi se něco povedlo. Batolecí smích by se měl se měl konzervovat a prodávat jako elixír dobré nálady. Mám v sobě dnes slušnou dávku. Je mi krásně.
Žádné komentáře:
Okomentovat