Štěpánek měl jít do školky naposled až zítra. Ale jeho rýma a rezolutní paní učitelka rozhodly jinak. Papučky, pyžamko, pláštěnka a všechno ostatní ze skříňky putovaly domů už dnes.
I složka s obrázky za celý školní rok. Většinu z nich si pamatuju z nástěnky. Teď je ale mám všechny vedle sebe a můžu srovnávat. Závěr je jasný.
Výtvarný talent naše dítě v žádném případě nemá. To mě nezaráží, zdědit ho prostě nemá po kom. Ovšem zatímco výtvarník nad kresbami propadne beznaději, dětský psycholog zajásá. Každý neumělý obličej se radostně usmívá. Indiánův, maminčin, psí i ptačí. Naše dítě je, zdá se, šťastné. Jsem za to vděčná. A usmívám se též.
Žádné komentáře:
Okomentovat