O samotě

Už vím, co mi chybělo. Procházka o samotě. Jen s foťákem. Dneska zvečera jsem se jí konečně zase jednou dočkala.

Stačí deset minut a obejít dvě okolní ulice. Jako bych vypila kouzelný lektvar. Usmívací a vznášecí.

Své děti miluju. Muže též. Ale být nepřetržitě vrbou, chobotnicí a šplhací tyčí v jednom nejde! Nejsem perpetuum mobile, moje baterky potřebují průběžně dobíjet.

Funguju na samotu. Pěší chůzi. Kolo. Taky kytky. A focení.