Včera jsem Štěpánkovi ve slabé chvilce slíbila návštěvu cukrárny. Když nebude pršet. Když nebude zlobit. Když, když, když.
Nezlobil a nepršelo. Jdeme na zmrzlinu! I když letní počasí je zrovna na dovolené, je chladněji a fouká. Ale sliby se musí plnit. Štěpánek si důležitě vybral co nejbarevnější kopeček zmrzliny. Cyril má smůlu, do jeho jídelníčku zmrzlina zatím nesmí. Dostal aspoň prázdný kornoutek. My s mužem sušíme hubu a šanujeme rodinný rozpočet i svůj kalorický příjem.
To by jeden neřekl, co jeden kopeček zmrzliny a dva kornoutky udělají radosti. Děti si lebedí v parku, jeden líže, druhý hryže. Ke spokojenosti jim nic nechybí. Mně jo, dnešní fotka. A kolemjdoucí museli usoudit, že mužoví chybí nějaké to kolečko v hlavě. Hrát si v parku na přerostlého hopkajícího zajíčka není totiž k vidění moc často. Ale kluci se smáli. Fotka bude! Hop, hop, hop.
Žádné komentáře:
Okomentovat