Když máma nebo táta není doma, Štěpán má povoleno spát v jejich posteli. Podmínka je splněna, tatínek dnes nocuje pod stanem na druhém konci republiky, postel je volná. Štěpán ji s potěšením zabral pro sebe. Ale nebude tam sám.
Cyril končívá v naší manželské posteli prakticky každou noc jako černý pasažér. Je to nejjednoduší řešení pro všechny. Už jsme si zvykli. Koneckonců, Štěpán to v jeho věku dělával taky. Vůně rodičovské postele je pro oba zjevně neodolatelná.
Tudíž se mi dnes zachtělo fotky předjímající zítřejší ranní probuzení. Dva bráchové spolu v jedné posteli. Za bdělého stavu se to uskutečnit nedalo. Rozradostnění kluci rozpoutali v peřinách skopičiny nevídané a nevyfotitelné. Rozesadit a hned, jinak neusnou.
Tak tedy znovu po usnutí a aranžovaně. Spícího Cyrilka jsem přenesla za Štěpánem, odfukujícím ze sna. Ještě nachystat světlo, záběr, zaostřit a ejhle. Štěpánkovi zacukaly koutky. Mamí, ty mě budíš! No jo no, promiň, já nerada. Ale to nevadí, mami, já zas rychle usnu.
Díky za pochopení a dobrou noc, bráškové. Za chvíli se přijdu přitulit taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat