Poprvé

Ve svém věku bych určité věci už měla mít za sebou. Doháním, co se dá. Dnes mi přibyla dvě nová poprvé. Sice poněkud na stará kolena, ale i to se počítá.

Poprvé jsem sama za volantem odřídila víc než sto kilometrů za den. Bavilo mě to a Štěpána vzadu v sedačce kupodivu také. Co víc, dojeli jsme bezpečně a bez zakufrování!

Trefili jsme tam, kde mě čekala další premiéra. Poprvé v horolezeckém postroji, poprvé na laně. Když už, tak už! Cílem je originální keška, uložená patnáct metrů vysoko na obrovském buku. Při pohledu zdola člověku tuhne šíje a úsměv na rtech. To nedám.

Kamarádi mi důvěřují víc. Pojď, jsi na řadě. Tak jsem šla. A sice s respektem a pomalu, ale dokázala jsem to. Byla jsem TAM!

S úsměvem idiota koukám nevěřícně na fotky. Nelžou. Budu tomu muset uvěřit. Opravdu se to stalo. Poprvé. A rozhodně ne naposledy!