Dočkat se pocitu, že jsem dobrá máma, se mi asi nikdy nepodaří. Ale pocit, že jsem krásná máma, alespoň krátkodobě dosažitelný je. Pocit, pochopitelně, nikoliv realita.
Krása je prý stav duše. To se mi líbí, v tom případě jsem totiž dnes byla neskutečně krásná. Hodinu a půl jsem ležela na kosmetickém lehátku, nechala se hýčkat, hladit a opečovávat. Hodinu a půl jsem rozumně rozmlouvala s dospělým tvorem a zřetelně rozuměla vysílání rádia. Hodinu a půl můj oděv vydržel bez fleku od libovolné potraviny. Hodina a půl blaha.
Miluju vás všechny. Vaše krásná máma.
5 komentářů:
Buli, ani ne tak ta fotka, jako ten článek, ten mě teda dostal. Tleskám! Těším se, až budu taky krásná máma! Když ono to, jak na mě Vilda zálibně kouká je tak ošidný! Člověk by tak rád uvěřil a pak přijde pohled do zrcadla a s ním realita. :o)))
Jé Buli, pěkně napsaný. Taky bych si asi zasloužila někam zajít. Budu muset něco vymyslet.-).
Buli, to mi připomíná že hned ráno volám a obejdnávám se na tu masáž, cojsme dostala dárek od DH.
Píšeš moc hezky :-)
Buli bezva, i prožité, i napsané, těžce závidím:) A jak psala Jaffi, kolikrát se nechám ošálit obdivným pohledem Káji ale pak když vidím, že svůdně žulí i na starou babičku (což mi v podstatě nevadí, když vidím, jak to i babičku rozzáří), ale reálně mi dojde, že by to sakra chtělo aspoň toho kadeřníka semtam...chjo...
Diny
Nádherě napsaný - včetně toho krásnýho poděkování na závěr - myslím, že pochopí každá ženská, co je normálně od rána opatlaná od něčeho záhadně lepivýho :o)))
A omlouvám se, že nakukuju - nějak jsem přes Peg přišla na tvůj blog - snad se nezlobíš...
Okomentovat