Tak a je to tady. Prvního září, první den nového školního roku, první den focení a psaní "naostro". Téma je jasné, první den Štěpánova druhého školkového roku. Těšil se neskutečně, ostatně já taky. Po téměř tříměsíční pauze bylo naše velmi společenské, tvrdohlavé a extrémně upovídané dítě už nažhavené do kolektivu a já permanentně nažhavená doběla. Konečně jsme se dočkali každý svého, on vzrušující společnosti kamarádů, já trochy ticha.
Už to není jako loni, už do školky nevedu mírně vyplašeného zajíčka, ale samostatného velkého kluka. Umí se o sebe postarat a v šatně najednou už není třeba ani pomáhat, ani připomínat. Jen ta značka na skříňce zůstala od loňska stejná, lodička. Štěpán je na ni pyšný. A já jsem pyšná na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat