Štěpánek je na prázdninách u sestřenek, manžel na celodenní dřevařské brigádě. Doma jsme zůstali já, Cyril a podivné ticho. Ticho přerušované Cyrilovým povykem kvůli jídlu. Umí řvát jak hladový lev.
Raději jsme vyrazili do terénu zaběhávat novou zrcadlovku. A sebe. Mám se toho ještě moc a moc učit. Jako bych začínala fotit znovu od nuly.
Coby motiv posloužil lev z pomníku padlým. Patří k němu historka mého muže. Chodíval v dětství často okolo a když nahlídl lvovi do tlamy, vždycky tam leželo kolečko salámu. Lvi se musí krmit, jinak řvou hlady. Dnes lev neřval, ač bez salámu. Asi nechtěl soutěžit s Cyrilem.
Žádné komentáře:
Okomentovat