Snad od svých deseti let mám recept na perníčky. Jsou trošku netypické a prudce jedlé. Peču je na Vánoce každý rok a postupně se do nich zamilovávají další a další členové rodiny. Horké z plechu je krade manžel i Štěpán, o sobě ani nemluvím. Před Cyrilem jsme je zatím ubránili.
Štěpán mi hrozně rád pomáhá v kuchyni s vařením. Pečení vánočního cukroví je na špičce jeho osobního žebříčku. Letos jsem mu nechala naprosto volnou ruku. Dostal svůj stůl, svůj vál, svůj plech a svá vykrajovátka. A samozřejmě kus těsta. Docela jsem zírala, jak mu to šlo. Stačilo jen šoupat plné plechy do trouby.
Dnešní perníčky ovšem Vánoc nedožijí. Počítám, že nejpozději pozítří bude po nich. Byla to jen taková perníková rozcvička. Nejmíň dvakrát si ji ještě zopakujeme, než se domácí mlsné huby zasytí a něco zbude i pro vánoční hosty. Štěpán mi s pečením určitě zase rád pomůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat