Milá babičko, přiznávám, že jsi pro mne vždy byla "ta druhá" babička. Ale to už tak s babičkami z otcovy strany bývá. Dělilo nás přitom jen víc kilometrů, jinak nic. Až letos nás tvoje nemoc hrozila rozdělit napořád. Dlouho jsme se nesměly vidět a pohladit tě nesmím vlastně ani teď.
Čekala jsem dnes zmatenou lidskou trosku, zlomenou měsíci nucené izolace. Bála jsem se, že mě nepoznáš. Na dvoře seděla elegantní stará dáma s rozpustilým výrazem. Poznala jsi nás všechny, děti i dospělé. Zářila's úsměvy. Byla jsi šťastná.
My též a moc se nám ulevilo. Nemůžeme tě obejmout, ale snad jsme ti aspoň svou přítomností dali trochu síly k boji s nemocí a věčnou samotou. Myslím na tebe. A přijdu zase.
Mám tě ráda, babičko.
Žádné komentáře:
Okomentovat