Vyběhnu z domu, dítě v kočárku a pádím těsně před zavírací hodinou směr důležité místo. Je to naknap. Lavičku venku před domem okupují naše postarší sousedky. Zmerčí mě a střemhlav zaútočí.
Dobrý den, paní! Jak to bude s těmi orientačními tabulkami na dům? A někdo by měl uklidit tu ulomenou haluz od hrušky! Cože!? Ne, teď vážně ne! Spěchám, nezlobte se. S omluvou na rtech utíkám. Vím, že si na mě stejně počkají.
Počkaly. Času mají dost. To jen nám se čas scvrkává na stále kratší intervaly pro přeběhnutí od jedné povinnosti k druhé. Ale my víme, jak na to vyzrát! Zastavit se a jít si hrát. Čas zpomalí a práce neuteče. Nemá nožičky.
Haluz je pořezaná. A orientační tabulky? Taky jednou budou.
Žádné komentáře:
Okomentovat