Už se zase dostáváme do výletového tempa. A nejlíp, když se toho na výletě stihne povícero. Jako dnes. Vlak do Veselí, máminy nové boty, stará vodní elektrárna, zámecký park, jedna ulovená keška, zajímavý splav, jedna neulovená keška, vlak domů a hajdy do peřin.
Foťák nosíme poctivě s sebou, ale ne vždycky ho dokážeme v pravou chvíli použít. Jako dnes. Stará vodní elektrárna byla opravdu stará, téměř sto let. Plně funkční, v běžném provozu a nepřístupná pro veřejnost. My ovšem nejsme jen tak nějaká veřejnost, my jsme doprovod mladého žhavého elektrikáře, což nám spolu s pár úsměvy otevřelo dveře dokořán.
Po vstoupení dovnitř nám dokořán zůstaly pusy. Nádherně elegantní průmyslový design první republiky. Stroje, které i po devíti desítkách let bezchybně fungují. Koncert elektromechaniky. Soujedinná síla a krása.
Fotit by bylo co! Ale chyběla odvaha. Přece jen jsme tam byli za vtěrky. Foťák se dočkal až za hodný kus cesty. A místo fotky technické je fotka přírodní. Jen ta voda je na obou pořád ta samá. Silná a krásná.
Žádné komentáře:
Okomentovat