Cyril se zvetil z neduhu a chce ven. Ne na kočárku, ale pěšky. Jako brácha! Jako táta! Nosí za mnou po bytě své sandálky, háže psí oči a něco vykládá. Já chci taky na výlet!
Na výlet po lesích ho dnes brácha s tátou ještě nevzali, ale na podvečerní procházku ano. Drží se za ruku a statečně šlape. Rychle, bez řečí a odhodlaně. Aby mu náhodou neutekli.
Stávkovat začne, až když se máme vracet. Domů? Proč?! Tam to znám. Nuda. Nejdu. Nejdeš? Nevadí. Hop na rameno a už se neseš. Nosí se rád. To klidně i domů. Z výšky je svět o moc zajímavější. A tátovo rameno, to je hodně velká výška. Skoro rozhledna.
Jé, brácho, koukni, motorka! A šlapej. Už budeme doma.
1 komentář:
Krásná fotka!
Cyrilek má moc hezkej kukuč:-)
Okomentovat