Máme řeku hned za humny vlastně odevšad, objímá město ze tří stran. Bývalo kdysi ostrovem, už není, ale stačí pár kroků a jste na hrázi. Podél řeky vedou mnohé naše procházky, lipovými alejemi se dají urazit kilometry na obě strany.
Řeka je velká, mohutná a jen zdánlivě zkrocená. Čas od času si brává i lidské životy. S respektem se na ni díváme hlavně posledních jedenáct let, od staleté vody, kdy ve městě neušetřila jediný dům.
V zimě přináší hejna labutí a výjimečně i příležitost k bruslení v přírodě. Teď na podzim hlavně husté mlhy, ve kterých mizí všechny jasné obrysy. Nikdo neví, co se z mlhy vyloupne za říčním ohybem. Dnes ráno jsem si u řeky připadala jako v Cestě do pravěku.
1 komentář:
Tak tahle já si nějak představuju okolí Loch Ard, co ty na to??? :o)
Okomentovat