Píšu text a pořád nevím, k jaké fotografii. Nemůžu totiž vybrat. Dopřáli jsme si s manželem den sami pro sebe. Děti pohlídala babička s dědou, my vytáhli kola a vyrazili na zamykání okolních vinařských cyklostezek.
Máme v nohách asi 45 kilometrů. Ve vlasech sušíme kapky ranního lijavce, v uších nám pořád hvízdá vítr. V nose je vůně svařáku, na jazyku chuť hroznů trhaných přímo na vinici. V žaludku hřejí spousty skleniček vína a burčáku.
V očích toho zůstalo nejvíc. Řádky vinic běžící kopcem vzhůru, temně modré střapce hroznů, uličky starobylých vinných sklepů. Kádě bublající vřícím burčákem, řady jantarových a rubínových demižonů pod cihlovými klenbami, baterie zaprášených lahví vinných archivů.
Už vím, kterou fotku použiju. Tu, kde jsme oba. Byl to den pro nás dva.
Žádné komentáře:
Okomentovat