Co se Štěpán narodil, děláme si každý rok ke konci října rodinnou fotovycházku do lesoparku. Letos jsme pořád marně vyhlíželi pěkné počasí. Až dnes. Listí sice ještě nehýří barvami podle našich představ, ale podzimní atmosféra už tu je.
Nafotit Cyrilka není problém, je roztomilý sám o sobě a jako motivace k úsměvu mu stačí jogurt a dudlík. Štěpán už zklackovatěl. Fotit se nechce, dělá ksichty a jiné pitominky. Zabírá jedině hra. Dneska jsme hráli na sochy a předstírali plížení vojáků trávou, ale stejně má na většině fotek odvrácený obličej.
A tak nejlepší je ten snímek, kdy mě jedinkrát sám zavolal. Maminko, pojď mě vyfotit. Vlastní rozhodnutí, to je jeho jediná spolehlivá motivace. A moje taky, koneckonců. Z vlastního rozhodnutí mám dneškem za sebou už padesát dnů Projektu 365. A pořád mě to baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat