Tento zajímavý záběr jsem objevila už před pár dny, ale nakonec ten den použila jiný motiv. Do blogu jsem ho ale zařadit chtěla, tak jsem si pro něj dnes zašla znovu, přímo na objednávku.
Připomíná mi mnoho věcí. Procházky po hrázi řeky v dětství i teď s vlastními dětmi. Objev, že strom, kterému jsme vždycky říkali akát, se jmenuje jerlín japonský. Štěstí, neštěstí, láska, manželství, dětátko, kolébka, smrt, opadávaly lístečky při dětském rozpočítadle.
A dnes mi připomněl, že zima se opravdu blíží. Sluníčko klesalo za obzor ještě o deset minut rychleji než při prvním focení. Nebylo ani půl čtvrté.
Žádné komentáře:
Okomentovat