Tak k nám dorazila zima. Poprvé bylo ráno na teploměru pod nulou. Poprvé trávu zdobilo jíní a vodu střín. Zimní boty jsme vytáhli už před pár dny, dnes byly do služby povolány i zimní bundy.
Tu svou jsem si kupovala před necelým rokem. V pondělí 7. ledna. Pamatuju si to přesně. Byla jsem dva dny doma z porodnice. V kočáře spal tříkilový Cyrilek, žluťoučký jako Číňánek, prodavačky se nad ním rozplývaly něhou. Moje energie a elán neznaly mezí, kromě nákupu nové bundy bych byla schopná i skály lámat. Dokázala jsem porodit své druhé dítě. Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí.
Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem si dnes oblekla svou zimní bundu. Kožešina trošku lechtá kolem krku. A hřeje. Jako ty vzpomínky.
2 komentáře:
No jooo, první narozeniny se blíží rychleji než by člověk čekal... A u vás navíc s tak zapamatovatelným datumem;)
Však já taky nezapomenu, jak ta zpráva doletěla k nám a já hladila Káju v mém devítiměsíčním břiše a říkala jsem mu: ty hele, kámoš Cyril je už na světě, ne že si tam budeš lebedit moc dlouho, za 24. dní máš termín!!!
Jo a houby, nakonec kdo by to byl řekl, kluci s lednovým termínem porodu a jeden je prosincovej, druhej únorovej;)
Díky za vzpomínky, je to tak dávno a přitom před chvílí...
Diny
Moc zajímavá fotečka. Euforii z porodu taky znám ;-)
Okomentovat