Asi začínám být kromě čokolády a internetu závislá i na fotografování. Jinak totiž nechápu sama sebe. Ráno rodinná víkendová idyla v posteli, děti skrz okno obdivují první sníh. Jenom ospalá matka se bez snídaně (sic!) hrabe ven a ještě zašera pobíhá v chumelenici s foťákem.
Známe naše místní klima. Za hodinu po sněhu nebude ani památky. Nebylo. Ale za další hodinu napadl zase a pak ještě několikrát. I teď večer kupodivu stále leží. Mohla jsem si to ráno ušetřit. Ale kdo to má vědět.
Kvetoucích růží je ještě plný dvůr, ale do zítřka už je nejspíš spálí mráz. A jestli bude tuhle zimu padat další sníh, to je ve hvězdách. Tady je možné cokoliv. Takže ta ranní studená potulka k zasněženým růžím nebyla nakonec od věci. Fotografie je umění pravého okamžiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat