Cyril asi cítil, že je něco ve vzduchu. Vyl a vyl a vyl. Nejradši pověšený jednomu z rodičů kolem krku. To je všeobecně jeho nejoblíbenější transportní pozice. Možná jsme mu ji měli dneska raději preventivně povolit.
Pusinku má už týden olezlou bůhví od čeho. Zatím nezabralo žádné mazání. Zkusili jsme vzít dudlík. Šlápnutí vedle. Dítě je olezlé a navíc vzteklé. Nemá se čím uklidnit.
Jdeme procházkou k babičce. Cyril se rozčiluje, že nepůjde za ruku, škobrtne a šup, tvářičkou vytře kus asfaltu. I s kamínkama. Dítě je vzteklé, olezlé, k tomu podrápané až běda a samá krev. U babičky se trochu uklidní a začne lumpačit. Ale když se daří, tak se daří. Mrknutí oka, švihnutí neposedné ručky a prababička má svou sklenici červeného vína za výstřihem. Ach jo.
Cyrilku, až budeš veliký, budeš tomuhle říkat den blbec. Zatím klidně řvi dál, třeba to taky pomáhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat