Slíbila jsem, že nebudu psát o práci. Do přírody jsem se nedostala. O děti se opět vzorně staral muž. O čem tedy psát? O práci?! Ne, slíbila jsem přece.
Ač děti pochopily, že maminku u počítače není radno rušit, přece jen jsem občas neodolala jejich tulivým pohledům a nadšeným výzvám. Třeba když mě Štěpán pozval do jeskyně. Vzal Cyrilovu bruselskou lví baterku a s gesty profesionálního průvodce mě zavedl do ztemnělé koupelny. Nalevo vidíte. Napravo vidíte. Nezapomeňte se podívat zde. A nyní uvidíte pravou jeskynní tmu.
Pamatuje si to odloňska dokonale. Jeskyní jsme před rokem při dovolené viděli několikero. Ještě nám ale pár nenavštívených zbývá. Další dovolená se rychle blíží. Zakomponujeme je do cestovního itineráře. Štěpán bude jistě rád a odměnou nám prohlídku domácí jeskyně rozšíří o další okruh.
1 komentář:
Jsme my ale ostudy, nase deti v jeskyni jeste nebyly. A ze je jich v Missouri spousta. Dalsi inspirace, dik. To je presne ten duvod, proc mi bude tvuj blog tolik chybet, az s nim skoncis. Sugar
Okomentovat