Venku je pekelná výheň. Libujeme si ve svém poněkud temném, chladném a vlhkém bytě. Máme tu totiž nejmíň o deset stupňů míň než na druhé straně zdi. Díkybohu.
Děti chodí ven jen brzy dopoledne a navečer, když slunce přestane tak žhnout. Trochu proběhnout se musí, jinak nám z bytu udělají hromádku třísek. Ale venku moc kamarádů nenašli, všichni se drží raději doma.
Nicméně i na vyprahlém trávníku se dá najít dobrá zábava. Včera tu jezdily sekačky. Dnes je díky vedru z posečené trávy rovnou seno. A seno je skvěle voňavý, šustivý a načechraný stavební materiál. Pokud ovšem nezmokne. Uvidíme do rána. Venku hřmí.
Žádné komentáře:
Okomentovat