Další den dovolené, další výlet, další dobře známé místo. Jen jsme tam byli naposled před patnácti lety. Ale co je to patnáct let z hlediska dlouhých staletí, po která stojí a padá Lietavský hrad. Však se tu taky téměř nic nezměnilo.
I ten příkrý kopec je pořád stejný a výhled z něj stejně čarovný. Tentokrát nahoru nesu poněkud více kilogramů než posledně. Vlastní přírůstek na váze za posledních 15 let raději zatajím a přiznám jen Cyrila v krosničce na svých zádech. A svačinky, pití a náhradní oblečení navrch.
Ale něco navíc neseme i dolů. I na Lietavě je uložená keška. Kluci nadšeně spolupracují při hledání a pak si slavnostně odnášejí své vyměněné poklady. Jak málo stačí ke štěstí. Jen dobýt hrad a zmocnit se pokladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat